Když se zhaslo

Byl začátek léta a školní rok 1988/1989 se pomalu chýlil ke konci. Puberta s námi mlátila a naší jedinou starostí bylo, jak vypadáme a co si o nás myslí ostatní ve třídě.

Už si nevzpomínám, u koho se ten večírek tehdy konal a vlastně ani nevím, do které spolužačky jsem byl zavěšen, když se konečně zhaslo a začal hrát tenhle ploužák, který v té době nesměl chybět na žádném večírku.

Pomalu jsme se ploužili místností na píseň, ve které jsme nerozuměli jedinému slovu. To nám ale nevadilo. Soustředili jsme se na úplně jiné věci. Když se zhaslo, jako bychom tam najednou zůstali s Carrie úplně sami.

Setkání s Petrem Hapkou

Seděli jsme na dřevěných sklápěcích sedadlech, spojených v celé dlouhé řady, a čekali na začátek.
Do kina jsme se školní družinou chodívali pravidelně každé pondělí. Psal se rok 1982.

„Že prej tu šel, šel kolem nás, po horských úbočích, jak sníh a mráz, že prej tu byl, že s námi žil a spoustu zázraků prej vykouzlil,“ začalo se linout z reproduktorů, zatímco se na plátně objevily úvodní titulky.

Ten film jsem od té doby viděl nejmíň třicetkrát. A každé Vánoce se k němu vracím, abych zavzpomínal, jak jsme chodili to toho malého kina, poblíž školy, kde nás představení přišlo na jednu korunu.

Až o mnoho let později jsem poznal, kdo je tím zpěvákem a autorem hudby, která provází celý film.

„Přichází sám, pán hor, pán hor, sám nepoznán, pán hor, pán hor, nesnáší klam, pán hor, pán hor, spravedlivý, pán hor, pán hor.“

Ta melodie mi stále zní v hlavě. Nemůžu ji dostat pryč. Pořád si ji pobrukuji.

Myslím, že tam zůstane už napořád.

Stánky

Když jsem před třiceti lety vzal poprvé do ruky kytaru, byla to první písnička, kterou jsem uměl. D-G-D-G-D-A-D. Tak jsem ji tehdy, coby asi desetiletý kluk, hrál. Géčko bylo samozřejmě cikánské. Třetí prst jsem do něj přidal až o mnoho let později.

Tenkrát jsem netušil, kdo to jsou Brontosauři nebo Nedvědi. Za deset let jsem už měl doma všechna jejich elpíčka. Ze Stánků se zatím stala největší česká odrhovačka a Nedvědi nemohli chybět u žádného táboráku. Většinou se pokaždé našel někdo, kdo dokázal zahrát jejich písničky a tak se několikrát stalo, že jsme ve tři ráno ospalí žadonili, aby nám naposledy zahrál Slunovrat, Puškina, Tmu nebo Podvod.

Nevím, jestli se dnes Nedvědi ještě u táboráku hrají. Kdybych je tam ale slyšel, vrátil bych se v myšlenkách o dvacet let zpátky a dál vzpomínal. Jaké to bylo, když jsme tam kdysi zasněně seděli, zírali do ohně a s propletenými prsty se drželi za ruce.

Muž v zrcadle

Vzpomínám si ten den, kdy ji můj spolužák přinesl ke mně domů. Magnetofonovou kazetu, na jejímž obalu stál muž v černé bundě a vedle něj byla tři velká červená písmena B, A, D.

Vzali jsme dva kazeťáky, jeden jeho a jeden můj, a postavili je do koupelny, kde byla nejlepší akustika tak, aby reproduktor prvního směřoval na mikrofon toho druhého, vložili originální a prázdnou kazetu a spustili nahrávání. Psal se rok 1987.
Poslouchal jsem potom tu nahranou kazetu s deseti písničkami pořád dokola a postupně se zamiloval do Muže v zrcadle, do Knihovnice a nakonec i do té Potvory Diany.
Když jsem o mnoho let později začal rozumět textům, moje láska dostala úplně jiný rozměr.

I’m Starting With The Man In The Mirror
(Začínám u toho muže v zrcadle)
I’m Asking Him To Change His Ways
(a ptám se, jak změnit jeho chování)
And No Message Could Have Been Any Clearer:
(a žádný vzkaz by nemohl být jasnější:)
If You Wanna Make The World A Better Place
(Pokud chceš učinit svět lepším)
Take A Look At Yourself, And Then Make A Change
(podívej se na sebe a teprve pak něco změň.)

(1)

Je jaro 2012 a já se právě dozvídám (díky Ivo), že Pepsi připomene 25. výročí vydání alba Bad svou limitovanou edicí jednoho biliónu plechovek pod názvem „Michael Jackson Bad 25“.

(2)

Jdu potichu nakouknout do koupelny, abych zkontroloval, jestli nahrávání probíhá v pořádku. Díky Pepsi jsem pořád ještě v roce 87. Na okamžik se podívám na muže v zrcadle.
Mám pocit, že jeho vzkaz nikdy nebyl jasnější.

 

Zdroje:
1. Michael Jackson: The Man in the Mirror Lyrics – azlyrics.com
2. MJ Estate and Pepsi Partnership to Celebrate BAD 25 – michaeljackson.com

Baby It’s You

Na její zdi stálo: „Jeden čas má nejoblíbenější píseň – teď která verze je lepší :)?“

Poslechl jsem si obě, tu novou od Adele i tu původní od Beatles a pak, jak už to tak někdy bývá, mi ta druhá nadlouho zůstala v hlavě. Ale dostat ji pryč jsem tentokrát nechtěl.
Poslouchal jsem tu písničku pořád dokola a přitom přemýšlel.
Za každou písničkou, kterou známe, se často skrývá nějaký náš vlastní příběh, který se nám při jejím poslechu vybaví, a který nás vrací ve vzpomínkách zpátky do minulosti. A právě o tom by mohly být tyhle hudební povídky.
Vzápětí jsem se musel sám sebe ptát, jestli to má smysl. Proč vlastně takové povídky psát? A napadla mě jediná odpověď.
Kvůli tobě.