Když se zhaslo

Byl začátek léta a školní rok 1988/1989 se pomalu chýlil ke konci. Puberta s námi mlátila a naší jedinou starostí bylo, jak vypadáme a co si o nás myslí ostatní ve třídě.

Už si nevzpomínám, u koho se ten večírek tehdy konal a vlastně ani nevím, do které spolužačky jsem byl zavěšen, když se konečně zhaslo a začal hrát tenhle ploužák, který v té době nesměl chybět na žádném večírku.

Pomalu jsme se ploužili místností na píseň, ve které jsme nerozuměli jedinému slovu. To nám ale nevadilo. Soustředili jsme se na úplně jiné věci. Když se zhaslo, jako bychom tam najednou zůstali s Carrie úplně sami.